Příběh paní Lenky J., 57 let
Jsem dnes sice již babička a kojení je dávno za mnou, přesto si myslím, že mám k tématu mléčných bank co říci. Po porodu první dcery jsem měla spousty mléka a jistě bych nebyla tak uvědomělá, abych ho odstříkávala, odsávačka tehdy nebyla samozřejmostí, kdyby můj muž nepracoval v nemocnici v Kolíně a přebytky mateřiny pravidelně neodnášel. Stala se ze mě přímo rekordmanka a do mléčné banky jsem týdně přispívala 5 – 8 litrů mléka. A to prosím zadarmo, tenkrát se za mléko neplatilo, anebo aspoň my jsme si žádné peníze nebrali, tak nevím.
Po narození druhé dcery se situace opakovala, mléka jsem měla hodně, já byla vybavena odsávačkou, tedy jenom ruční, žádná elektrika, ale mělo to jeden velký háček, v Kolíně již mléčná banka nebyla. Zkoušeli jsme volat i do okolních nemocnic, ale nikdo neměl o mléko zájem, všechny děti měly Sunar. A tak jsem s velkou lítostí mléko vylévala do umyvadla a postupně přestala i odsávat. Proto jsem moc ráda, že banky už zase pracují a určitě by jich mělo být co nejvíce.
Po narození druhé dcery se situace opakovala, mléka jsem měla hodně, já byla vybavena odsávačkou, tedy jenom ruční, žádná elektrika, ale mělo to jeden velký háček, v Kolíně již mléčná banka nebyla. Zkoušeli jsme volat i do okolních nemocnic, ale nikdo neměl o mléko zájem, všechny děti měly Sunar. A tak jsem s velkou lítostí mléko vylévala do umyvadla a postupně přestala i odsávat. Proto jsem moc ráda, že banky už zase pracují a určitě by jich mělo být co nejvíce.
Příběh paní Jany V., 38 let
Dobrý den, chtěla bych tímto moc poděkovat za práci mléčných bank a hlavně strašně moc maminkám, které svou nesobeckostí, tím že svoje mateřské mléko jsou ochotné poskytovat ke zpracování do bank a tím pomáhají zachraňovat miminka, která se narodila předčasně a jejich maminky nemají třeba hned dost mléka, aby je mohly krmit samy. V této situaci jsem se před lety ocitla i já a můj syn, který se narodil příliš brzy a jeho porodní váha byla jenom 1125 g. Několik měsíců jsem za ním jezdila do nemocnice v Motole a snažila se mu vozit tu trošku mléka, kterou jsem byla schopná odstříkat. Ale možná vinou stresu, který jsem zažívala, jsem nakonec o mléko přišla úplně a syn byl závislý na mléku, které bylo právě z mateřských bank. Do dneska jsem za to vděčná, syn je již veliký, všechno dohnal, je z něj sportovec a jediná vzpomínka na trochu nešťastný start do života, jsou brýle, které odmala nosí.